Při výběru trekové obuvi pro vysokohorskou turistiku automaticky sáhneme po obuvi s kvalitní tvrdou podrážkou a hlubokým vzorkem. Není proto divu, že při výběru pláště na horské kolo budeme postupovat obdobně. Avšak vzhledem k tomu, že různých typů plášťů je na trhu nepřeberné množství a jejich cenový rozptyl je značný, není jejich výběr tak jednoznačný, jak by se na první pohled mohlo zdát. Pojďme se jim podívat trochu na zoubek.
Důležitým odhalením hned na začátek je, že dražší pláště z měkkých směsí jsou sice – co se jízdních vlastností týče – na daleko vyšší úrovni, než ty z levnějšího ranku, bohužel je ale lepší přilnavost k terénu, kterou měkké směsi poskytují, spojená s daleko rychlejším opotřebením. Rozdíly jsou opravdu velké. Nejkvalitnější a nejměkčí pláště vydrží pouhé stovky kilometrů oproti tisícům naježděných kilometrů na tvrdých pláštích za méně peněz. Pokud nejste cyklo závodník, asi se téhle kategorii plášťů můžete rovnou vyhnout a řešit více praktické aspekty výběru.
Tím je typ terénu, po kterém nejčastěji na kole jezdíte. Na blátivé či písečné cesty je ideální zvolit pláště širší (2,1 – 2,3 palce) s masivním vzorkem a velkými špunty. Pláště určené speciálně do blátivého terénu se vyznačují opravdu masivními špunty daleko od sebe, čímž je zajištěna jejich samočisticí schopnost – bláto ze vzorku za jízdy samo odpadává. Šířka plášťů a výška špuntů zajistí dostatečný odpor, lepší kontakt s povrchem a tedy lepší stabilitu.
Pokud ale tak náročným terénům neholdujete a ocitnete se v nich spíše náhodou, nemá cenu pořizovat tak těžké a masivní pláště. Asfalt, šotolinu a tvrdší lesní cesty s přehledem zvládnou pláště s univerzálním nižším vzorkem a s menšími, hustě rozmístěnými špunty. Drží celkem dobře i na menších mokrých kořenech a kamenech. Dostačující šířka plášťů do takových terénů je 1,9 – 2,1 palce.
